Jdi na obsah Jdi na menu
 


VERŠE K OBRAZŮM 2021, 2022...

20. 4. 2022
Ještě snad trochu rozjímání k tomuto obrazu, který byl vytvořen za pouhé 2 dny na základě momentálního rozpoložení...

Příliš mnoho

Příliš mnoho, co se děje,
divadlem je beznaděje...
Proč se musí války zrůdnost
měnit v bolest, lidskou úzkost?
 
Navzdory však těmto hrůzám
daří se i mnoha múzám,
nové písně náhle znějí,
malíři se přidávají,
básníků též silná slova
s poselstvím jsou náhle nová.
 
Díky, že se objevují,
naši lidskost povzbuzují,
učí srdcem rozeznávat
rozdíl NIČIT X LÁSKU DÁVAT.
 
Přidávám se, ať se zjasní
život, který je tou básní,
mile hladí, hýčká, laská,
jako něžná, krásná láska.
 
 
30. 3. 2022
Vložen obrázek Prožitek/2
Dodávám i verše.
Když se řekne slovo žena, duše je hned potěšena,
s radostí pak přidá další, stejně pěkná, nejmilejší.
Něha, láska, matka, krása, pečlivost i žití spása,
touha, péče, trpělivost, obětavost, lidská radost.
 
Jedinečné, nejzvláštnější poslání však ženy mají,
děti na svět přivádějí, pak se o ně postarají.
Važte si moc toho daru, popřejte jim hodně zdaru,
úctou, květy obdarujte, lásku v srdci předávejte.
֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎֎
 
Každá mince má dvě strany,
jsou pak v žití obraceny,
jedna dobro představuje,
druhá ve zlu stále žije.
Ženského jsou rodu taktéž,
jsou tam ale jako přítěž,
nepatří tam, jen nás straší.
Moc a zloba, zkáza, hrůza,
bestie, saň, hlavně válka,
když je slyšíš, srdce zalká.
 
Tajně stvůry vyčkávaly,
silou svou se vychloubaly,
náhle se však vynořují
chtivé ruce napřahují.
Velký pozor dejte na ně,
místo květin nesou zbraně.
Nejvíc ale z toho mrazí -
z přízraků se stanou vrazi.
Matkám, které život daly,
nejdražší jim krutě vzali.
 
Za bolest, co způsobují,
kéž i oni pociťují
to, co matka prožívá,
než dítěti život dá.
Je to pouhá myšlenka,
jen upřímná, nevelká.
Myšlenky však mnohdy křičí,
aniž při tom zbraní řinčí.
 
21. 3. 2022
Posun veršů z loňského roku, zítra bude dodán obrázek. Dnes obrázek přidán.

jaro-chce-ven.jpg

 

2022  JARO CHCE VEN

JARO, moje milované, ze všech stran už pučí, vládne,
vrby žloutnou, zelenají, ptáčků zpěv se neutají,
zvláště když se ve dvojicích mezi stromy nahánějí.
Vábení to nevídané, láska z jejich zpěvů sládne.
 
Já ho ve svém srdci vítám, potají však přesto chytám
to, co se jen občas stane, zázraky jsou nečekané,
které ale život změní, že je opět jako jmění,
které nelze rukou chytit, jenom srdcem můžeš cítit.
 
Při mém snovém přemítání vyslovuji vroucí přání,
ať se všechno špatné ztratí a život se v kráse vrátí,
ať máme zas potěšení a s přáteli posezení,
podáme si svoje ruce, otevřeme naše srdce.
 
Doufejme, že budou k mání polibky a objímání,
láska, něha, snaha, vstřícnost, co potěší lidskou bytost.
Zkusme zdolat vůlí silnou, také naší prací pilnou,
aby s námi v souhře žily všechny mocné, dobré síly.
 
 
14. 2. 2022
VALENTINSKÁ LÁSKA
♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Každý zvyk má kouzlo svoje,
když se pěkně dodržuje.
Skloňováním slova LÁSKA
slaví se ta VALENTINSKÁ.
 
Verši, květy potěšena,
rodem svým je přece žena,
lásku krásnou ve svém srdci
oplatit chce svému princi
 
Dojímá se něhou vzácnou,
nad níž její oči žasnou.
Když podlehnou citů kráse,
slíbí si, že za rok... zase.
 
Vy, co svátek neslavíte,
radost v srdci přesto máte,
vždyť se milé jaro blíží,
těšte slůvkem, krásnou růží.
♥♥♥♥♥♥♥♥♥
 
11.1.2022
ROZJÍMÁNÍ (bez obr.)
Starý rok jen ztěžka mává, novým zítřkům sílu dává,
ať nemusí krize řešit, krásným žitím se zas těšit.
Při svátečním rozjímání plynou jako jarní tání
myšlenky a přání vřelá k tomu, co nám radost dělá.
Srdce stačí připomenout, že nemáme lásku minout.
Pak ji blízkým dopřávejte, přátel lásku oplácejte.
 
Za vše s úctou poděkovat, pozorně se kolem dívat,
jsou i duše, strádat musí, v beznaději přežít zkusí,
vnímejte ty jejich hlásky, věnujte svá zrnka lásky,
pro nemocné sílu dodat a potřebné obdarovat. 
Toto vaše rozhodnutí nad zlato se mnohdy cení,
podané a přejné ruce budou hřát i vaše srdce.
 
Teď už zbývá pouhá tečka, ať se dobrý člověk dočká
lásky, něhy, vzpomínání na všechno, co bylo k mání,
přitulení, obejmutí, stisky rukou při setkání.
I když mnohým malá zdá se, podléhá té něžné kráse,
ač se souží, stále touží po lásce i mladí, staří,
ať v ní žijem, k žití patří, ať nám jako slunce září.
 
8. 1. 2022
     PF 2022
     Spadla vločka, první, druhá,
     už jich tančí tisíce,
     je tu advent, doba snová,
     brzy budou VÁNOCE.
 
     Rok se končí, začne nový,
     snad nám dobro přinese,
     moře lásky, pevné zdraví,
     spolu s přáním TĚŠTE SE!
 
     Podat ruce, přidat srdce
     pro blízké i přátele,
     popřát sílu, také víru
     V ŽITÍ ŠŤASTNÉ, VESELÉ.
 

PF 2022
1. svíce - NADĚJE

Když se zase ten rok sklání,
vejde advent znenadání,
zaklepe a s první svící,
zářivě se krásou skvící,
přináší nám sílu, krásu,
ale hlavně NADĚJI.
 
Naděje, ta mocná síla,
která lidem připomíná,
když se jejich duše třesou
pod tíhou, co v sobě nesou,
ať ji stále hledají.
 
Odhoď, co se špatné děje,
zažeň stopy beznaděje,
vzpomeň si, že špatné dílo
v nádheru se proměnilo,
když ho druhý pozlacuje,
tvořivou chuť povzbuzuje.
 
2. svíce - MÍR
Kdo to slůvko vysloví,
mírný vánek způsobí,
ten se stane mocnou sílou,
kdy se černá změní v bílou, 
krásné žití lidem vrátí
se vším, co jej tolik zlatí.
Srdce radí co je třeba,
není to tak těžká volba,
skrze lásku správně tušíš -
chraň si mír i ve své duši.
 
3. svíce - Přátelství
 
S třetí svící poselství - radost vrátí přátelství,
když se tvoje nitro chvěje, srdce spadlo do závěje,
když se občas duše souží, těžce hledá cestu v bouři,
když se zdá, že i to málo nadobro tě opustilo.
 
Nezoufej a začni věřit, není třeba všechno střežit,
přiznej svoji bolístku, přítel je ti nablízku.
Na rozdíl však pozor dát, rozlišovat přát si - přát..
Dostaneš-li útěchu, nezapomeň ve spěchu
přátelům svým děkovat, ze srdce jim dobro dát,
za pomoc je v úctě mít, připraven vše oplatit.
 
 
4. svíce - Láska
 
Čtvrtá svíce jiskřivá
už se krásně usmívá,
přináší to nejlepší,
co tě v srdci potěší.
 
Nejkrásnější lidský cit
vděčně v sobě nechej žít,
věř, nebudeš litovat,
když budeš mít vroucně rád.
 
Nad zlato měj tento dar,
nedávej mu nikdy zmar,
poklad vzácný, nejdražší
štěstí, dobro přináší.
 
Za lásku buď vždycky rád,
ať už stár jsi, nebo mlád,
ať ta živá vodička
něžně si tě uhýčká..
 
*******************************
 
 
10. 6. 2021
(Optimistický dodatek k zamýšlenému obrazu)
Jarní poděkování
Dík za krásné, svěží ráno, též se svitem sluníčka,
všechny dojmy umocnila z básní krásná slovíčka.
Opěvují krásu žití, chytají tě za srdce,
že až duši rozechvějí, ba i slza skanout chce.
 
Barvy květů, jejich vůně, skvělá ptačí písnička,
jaro, které mám tak ráda, něžně si mě uhýčká.
Od větříku pohlazení, sluníčkový polibek
cítím jako opravdové, sotva by to někdo řek.
 
Krásou světa, jeho kvítím navždycky se potěšit,
s láskou, která ke mně přišla, na své cestě dále žít.
Upřímné je moje přání, vděčně dary přijímám,
na oplátku dám své dobro, které v srdci stále mám.
 

6. 5. 2021

S politováním přiznávám, že se mi stále nedaří, abych se naplno ponořila do malování, Snad si to nahrazuji aspoň myšlenkami na tvoření, nové obrázky. Když nemohu spát, napadají mi k zamýšleným obrázkům nějaké veršíky. Snad tedy tyto, možná se mi k nim ten obrázek přidá...

JARO CHCE VEN

JARO, moje milované, ze všech stran už pučí, vládne,
vrby žloutnou, zelenají, ptáčků zpěv se neutají,
zvláště když se ve dvojicích mezi stromy nahánějí.
Vábení to nevídané, láska z jejich zpěvů sládne.
 
Já ho ve svém srdci vítám, potají však přesto chytám
to, co se jen občas stane, zázraky jsou nevídané,
které ale život změní, že je opět jako jmění,
které nelze rukou chytit, jenom srdcem můžeš cítit.
 
Při mém snovém přemítání vyslovuji vroucí přání,
ať se všechno špatné ztratí a život se v kráse vrátí,
ať máme zas potěšení a s přáteli posezení,
podáme si svoje ruce, otevřeme naše srdce.
 
Doufejme, že budou k mání polibky a objímání,
láska, něha, snaha, vstřícnost, co potěší lidskou bytost.
Zkusme zdolat vůlí silnou, také naší prací pilnou,
aby s námi v souhře žily všechny mocné, dobré síly.

****************************************************************

 

20. 12. 2020

PF 2021
Po roce jsou zase zpátky tajemné a krásné svátky,
přinášejí kamínek do mozaiky vzpomínek,
nebyly jen radostné, se smutkem, též bolestné,
Spokojenost, zdraví, řád budeme si znovu přát.
 
VÁNOCE, ta něžná vločka, vklouzla lidem do srdíčka,
vzpomínáme na minulé, na blízké i na přátele,
přejme si, ať každé nové jsou zas bílé, krásné, snové.
Srdcem, duší lásku přejme, upřímně ji podarujme.
 
Opusťme už kouty temné, zahlédneme světlo jemné,
půjdem za ním, v našich tvářích budou zase oči zářit.
Snům, které se nezdařily, vyslat signál, aby žily,
silou vůle, s vírou pevnou, že zas bude dobře... jednou.
 
pf1--2-.jpg
 

 

 

*****************************************************************

litost1--2-.jpg

 

LÍTOST MODRÉ PLANETY
 
V planetě, té modré krásce, jako v lidech tepe srdce,
ač se v hloubi uložilo, přece ono pocítilo,
že se něco zvláštní děje, a proto se strachem chvěje.
Země v žití ustrnula, vyskytla se divná změna,
která lidi náhle nutí obávat se o své žití.
Co se s naší zemí děje? Kam to všechno náhle spěje?
 
Stýská si pak Země milá - ráda bych vše špatné smyla,
odmlčel se strojek času, rozbil se na tisíc kusů,
do hloubky se zarývají, vodu, půdu otravují.
Bytosti, co vzešly ze mne, deptají teď síly temné
a já místo kapek medu ronit slzy pouze svedu,
které ale rychle stírám, mocnou sílu znovu sbírám.
 
Matku Zemi snažně prosím, nechceme mít jenom podzim,
přejeme si vroucně cítit - jaro, léto, teplo žití.
Myšlenky prý sílu mají, když vše dobré, lásku dají,
přidáme své, podpoříme mocnou sílu, která dříme.
Když se srdce nejvíc svírá, zbývá už jen pevná víra,
že se všechno zpátky vrátí, co náš život  tolik zlatí.
 
Proto čekej, věř a přej si, ať jsou znovu krásné časy,
ať ti slunce vlasy hladí, ptáčci krásné písně ladí,
ať zas mírný větřík vane, ať nekanou slzy slané,
ať tě síla, která zbyla, múzou k činu políbila,
ať tvé srdce vroucně plane, pozná dosud nepoznané,
ať se opět lidské žití změní v krásné živobytí.

 

13. 9. 2020

noc2--5-.jpg

 

PŘÁNÍ POD HVĚZDAMI

Mnohá přání pod hvězdami, máš je ty a také známí,

zdá se, že jsou vždycky vroucná, v mystické té chvíli doznáš.

Vše, co v srdci tiše klíčí, s láskou tichou, něžnou líčíš,

nejtajnější přání skromné, snad se přímka jednou protne,

pak se ruka k ruce vztáhne díky přízni, která vládne,

nabádá, by dále snášel, co mu osud v žití vnášel.

Udiveně, nadšen slyšíš - dostaneš vše, nač se těšíš,

na ty krásné žití vlivy musíš být však trpělivý...

Ze vzdálené mlhoviny, každý ve své vlastní síni,

zázrakem se někdy stává, paprsek ti světla mává,

nedáš šanci svému stesku, světelnou tu esemesku

zachytit jen pevně stačí, raduje se srdce račí.

 

7. 6. 2020

PODĚKOVÁNÍ INSPIRACI
(slouží jen jako součást mých fotoknih)
 
JSI JAK VÁNEK, KTERÝ HLADÍ, UVÍTÁM TĚ VE SVÉM SPANÍ
JSI JAK VODA, V DLANI, RUCE, OSVĚŽÍ MI LÁSKOU SRDCE
JSI JAK SLUNCE, KTERÉ LASKÁ, PROSLUNÍ JAK PRAVÁ LÁSKA
JSI JAK DUHA, BAREV KRÁSA, INSPIRACÍ SRDCE JÁSÁ
JSI JAK BOUŘE NENADÁLÁ, KTEROU JSEM SI TOLIK PŘÁLA
JSI JAK SKÁLA, AČ SE TŘÍŠTÍ, ZŮSTANE PO VĚKY PŘÍŠTÍ
JSI JAK MLHA, NEPOTRVÁ, ODKRYJE VŠE, KDYŽ SE TRHÁ
JSI JAK MRAKY, SLUNCE HALÍ, KDYŽ TĚ V DUŠI NĚCO PÁLÍ
JSI JAK LED, AČ VODA ŽIVÁ, V LÁSCE DLOUHO NEPOTRVÁ
JSI JAK SNÍH, CO PADÁ TIŠE, PEŘINOU SVOU KRÁSU PÍŠE
JSI JAK LÁVA, KTERÁ ŽHAVĚ Z NITRA MÉHO VYVĚRÁVÁ
JSI JAK ROSA NA KVĚTINCE, ZA NOCI, NEŽ VYJDE SLUNCE
JSI JAK BLESK, CO ZAPALUJE, SÍLU SVOU TAK DOKAZUJE
JSI JAK SVĚTLO, ODHALUJE, CO SE V DUŠI PRÁVĚ DĚJE
JSI JAK TMA, CO VELMI RÁDA SKRÝVÁ LÁSKU, KRYJE ZÁDA
 
JSI TO TY, MÁ INSPIRACE, NOSÍŠ NÁPAD, PLNÍŠ SRDCE,
ABY ONO POCÍTILO, PRO KOHO V TOM SVĚTĚ BILO,
ABY DUŠE OCENILA, ŽE JI LÁSKOU OBDAŘILA,
LÁSKO, ZŮSTAŇ, CHCI TI VĚŘIT, ZRNKY Z TEBE DÁLE TĚŠIT.

 

13. 3. 2020

POTĚŠENÍ V LESE
Verše, které mnohým patří, ukryly se v nebes modři,
unášeny v jemném vánku, prozáří se v teplém slunku,
neztratí se, těšit chtějí srdce, která něhu mají.
Při poctivé, těžké práci zvládají též jiné věci,
přátele své rádi mají, své uznání, úctu dají,
tvořivostí, láskou k básním mnoha jiným život zkrásní.
 
Únava když nenadálá, trápí duše, bolí hlava,
najde místo ke zklidnění, nad něj nikde lepší není.
Tam zaslechne: "My jsme pány, v tomto lese velikány,
dlouho my tu vyrůstáme, z živé vody sílu máme,
dáme rádi naši přízeň, zažeň bolest, duše tíseň,
ve studánce utajené smáčej ruce unavené!"
 
Vděčně za vše poděkuje, nahlédne do malé sluje,
studánky tu pramen zurčí, napije se, ruce smáčí.
Osvěžen pak vzhlédne vzhůru do korun těch silných stromů.
Užasle též pozoruje, jak si voda někam pluje,
ze studánky vyvěrává, živou vodu dalším dává.
Posvátná je tato chvíle, vrátí se a v plné síle
ke své práci zase spěchá, od studánky, z lesa ticha.
 
lesf2.jpg
 
 
 

 

************************************************************

10. 1. 2020

VZPOMÍNKY NA RODNOU VÍSKU

vejir2--2-.jpg

Vlasy šednou, přešlo mládí, pořád víc ta léta pádí,

stále vábí rodná víska, mnohdy se až po ní stýská.

Nikdy nelze přervat pouta, vzpomínky své hnát do kouta,

s radostí si připomínám to, co srdcem ráda vnímám.

 

Lesy blízké prochodili, aniž jsme tam zabloudili,

Žižkův dub jsme objímali, v jeho stínu ukrývali,

do Kaménky vypravili, Svatou vodu rádi pili,

u potůčku jsme si hráli, snad i raky lovívali,

každé naše přání tajné vykotlané vrby skryly,

v Kopcích, Loučkách bruslívali, Hrad jsme s chutí prozkoumali

a to naše mládí krásné v Kulturáku protančili.

 

Dávno nejsou tůňky čisté, potok teče, vím to jistě.

Vesnička však s léty krásní, jen tak dále, přeji básní.

Z dálky září jako spona stará škola opravená,

na návsi jsou vidět změny, nový kostel postavený.

 

Záblesk chvilek z těchto časů poodkrývá vějíř z klasů,

sem tam zrnko vypadává, po těch letech se to stává.

Pečlivě ta zrnka hledám, pak je s láskou dalším předám,

aby vděčně vzpomínali, že tu jednou také žili.

 

10. 1. 2020

2019 DÍVKA Z RŮŽE

divkazruze2.jpg

Děvče, které v růži žilo, zakleto tam asi bylo,
mlžný  závoj oči kryje, z ničeho se neraduje,
nevidí tu světa krásu, neví, v čem má hledat spásu.
Přesto něco v duši šeptá, ve svých snech se na to zeptá,
touží vzlétnout, křídla schází, žádnou cestu nenachází.
 
Náhle do té z květu sluje jemné světlo prostupuje,
dává jí ta křídla bílá, hlava se jí zatočila,
prohlédne a srdce bije, světlo mocně povzbuzuje:
"Probuď se a tvoje oči za láskou se smějí točit,
vychutnej si žití vzácné, lidských citů barvy jasné."
 
Uposlechne dívka lehce, sama být už nikdy nechce,
s bílou růží ve své ruce vyhledat jde blízké srdce,
které by jí lásku dalo, hladilo a objímalo,
také něžné políbení, z básní slůvka  k potěšení,
aby všechny city krásné zářily jak slunce jasné.

***************************************************************

Byla jsem dojata a mile potěšena básní, kterou po zhlédnutí tohoto obrázku vytvořil jeden milý přítel a příznivec  celé mé tvorby. Této básně si nesmírně považuji,  jsem velmi poctěna, je to jeden ze vzácných ohlasů na moji tvorbu.

Děkuji, jsem šťastná, že moje díla působí radost a pěkné pocity.

*****************************************************************************************

NESMÍRNÁ KRÁSA 

Kdo směl kdy něžnou krásu vnímat, spatřit kvést,

ten přijímal tu velkou čest

s pocity blaženosti, náramného štěstí.

Ten unášen byl vděčností, duše, očí září,

úctou od radosti.

 

Kdo zakoušel a poznal, co v obraze je krásy,

ten nezbavil se myšlenek zas spatřit jej,

je vjem ten srdcem upoutal - „poupátenka“ vlahý.

Byť kratinké jen spatření,

to v pulzu štědrém... s něhou setkání,

prostoupí v milé, vzácné city vjemu,

vděkem kvetoucímu.

 

Teď nezbývá jen proslunit se dary z citů srdce.

Nechť tvojí lásce Tebou ctěné, srdcem malované,

způsobí duše pohlazení.

Dál těš se něžnou, milou květinkou.

Tvou krásnou dívenkou, poupátkem k pohlazení.            

NAD TU RŮŽI, KVĚTU NENÍ.          

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář