2019 DÍVKA Z RŮŽE

 

16. 10. 2016

Při poslední výstavě mě potěšil obrovský zájem nejen o mé obrázky, ale také o drobné veršovánky, které jsem k některým obrázkům vytvořila.

Své texty jsem sice psala průběžně do svých příspěvků, ale návštěvníci si přáli, aby byly texty přiřazeny k příslušným obrázkům.

Tomuto přání jsem vyhověla, a proto jsem k textům ilustračně přiřadila alespoň drobný náhled obrázku. Větší náhled obrázku si už pak mohou všichni lehce zhlédnout ve fotogalerii. Doufám, že jsem tímto uspořádáním mnohé potěšila. Také mé další veršíky + obrázky budu ukládat tímto způsobem. obrázky s textem.

20. 11. 2019

Následující veršíky nejsou k žádnému obrázku, vznikly na základě letošní úspěšné výstavy v DDM

Nazdobím si sukénku

Sbírala jsem z travičky rosy drobné kapičky,

přidala jsem pel od kvítí, svatojánci k tomu svítí.

Také trochu perliček od zářivých hvězdiček.

Stromy také něco daly, z lístí zlato sesypaly.

Všechno dobře zamíchám, potom ale pospíchám

hrstičkou to rozdrobit, sukénku si nazdobit

Děkuji ti, země milá, ze tvých darů jde ta síla,

všem lidem se ukáže, co ta krása dokáže.

 

Sněm květin v noci                                        

Modrou barvu miluji, na moře s ní vypluji,             

ukáže mi světy krásné a nad nimi nebe jasné,

naučí mě čarovat a já budu malovat...

Zase modrou, v naději, že budu žít raději.

 

 

 

 

 

 

Kniha života

Když nový život povstane, každý hned k němu dostane
překrásnou knihu, knihu žití, podle níž  bude život jíti.
Zvědavě stránky obrací, zprvu se zpátky nevrací.
Dychtí jít vpřed a stále dál, nestát ni chvíli opodál.
Kniha je krásná, zdá se, dlouhá, proto čte rychle, ale ouha....
Kniha se někdy nedá číst, tak přeskočí se tento list
To když si s ním zle život hraje, občas je mráz a jindy taje.
Přijdou však zase časy krásné a náhle je mu všechno jasné.
Ano, chce dále žitím kráčet, někdy se smíchem, jindy s pláčem.
Pečlivě stránky obrací, však občas už se navrací.
Zahlédne totiž, jak to bývá, že z dané knihy málo zbývá.
Čte tedy zvolna, nazpátek, chce znovu ten svět pohádek.

Chce opět žít ty milé chvíle, dává si proto nové cíle,
chce radost, štěstí prožívat, chce zase znovu milovat
Milovat a poznat sílu, co ho žene stále k dílu,
umožní mu poznat krásu, která dává žití spásu.
Přidávám své vroucí přání, ať tě dobré síly chrání,
abys dlouho mohl číst, tak už začni, obrať list.

 

NĚHA

Něha není nám všem dána, často bývá spojována

s láskou, třeba nebeskou, ale i tou mateřskou.

Zda máš něhu, jak to zvíš? Dám ti radu, dobře slyš.

Z pohlazení ucítíš, v očích dobře uvidíš.

Pohlédneš-li do milé tváře, uvidíš oči plné záře,

ty oči řeknou, nemluvíc ani, jistotu máš však v hladící dlani.

Ta dlaň pak něžně dokončuje, co pohled, srdce naznačuje.

Nech promluvit též srdce tvoje a nastav něžné dlaně svoje.

Nádherné něhy kapičky zasvítí jako lampičky,

potom spolu jemně splynou, jak obláček zvolna plynou.

Dotek něhy, to je krása, vnímavé pak srdce jásá,

něhu dávat, něhu brát, můžeš přece  nastokrát.

 

SMUTEK

Přijde smutek, všechno hasne,

zdá se, že i barvy jasné

utláčí tě, svírají, pokoje ti nedají.

Není to tak, potají,  snaží se a hledají,

jak zas úsměv, co ti sluší,

vrátit té tvé smutné duši.

Zabal smutek do nůše, dělej, co ti pomůže,

ať ti zase na tváři krásný úsměv zazáří.

 

STRACH A BOLEST

Když tě strach a bolest chytí, bohužel, též patří k žití,

slza za slzou pak kane na to srdce rozervané.

A ty slzy, bolesti a strachu, nezůstanou ležet v prachu,

jak mláďátka v svém pelíšku, spočinou v jednom kalíšku.

Až kalíšek si do dna vypiješ, pak jistě znovu zažiješ

tu modrou krásu naděje, která tvou duši zahřeje.

 

TOUHA

Lidská touha, chvilka pouhá, jindy jako pláň je dlouhá,

někdy se až věřit nechce, jak jen může vzplát tak lehce.

Toužení je duší lásky, když ti někdo hladí vlásky,

když tě líbá, objímá, něžností tě dojímá.

Touží se i po kráse, často ale říká se,

že máš krásu duše hledat, na vzhled a tvář tak moc nedat.

Toužívá se po dítěti, to, když štěstí nepřeje ti.

A pak, než se naděješ, dítě v rukou zahřeješ.

Touha je i po uznání, mnohdy není jen tak k mání.

Dobré slovo potěší, zahřeje tě na duši.

Toužíš-li být bohatý, nezabal se do vaty,

nastav lokte, ukaž sílu, pilnou prací měj se k dílu

Ten, kdo touží po moci, tomu není pomoci,

tato touha není vřelá, ze srdce kus ledu dělá.

Životem si klidně pluj, správné touhy posiluj,

to si dobře pamatuj, ať je krásný život tvůj.

 

SNĚNÍ

Neskrývej se, dívko, za závojem snění,

věř, na tomto dění nic špatného není.

Snění není námaha, každému přec pomáhá,

aby všechno, co si snil, svými skutky naplnil.

 

Letní putování sluníčka

Nejdřív koupel z ranní rosy, potom rozčeše si vlasy,

které zlatě zazáří, celou zemi ozáří.

 

Sálá, dlouho zasvítilo, proto horko pocítilo.

„Vykoupat se mohu přece v naší krásné, klidné řece!."

 

Po obláčcích sestoupalo, ve vodě se vykoupalo,

pak odchází nazpátek v lesku bílých zrcátek.

 

Upředené děvčátko

Předu, předu nit, už to budu mít.

Co to bude, až to bude?

Bude jako poupátko, upředené děvčátko.

 

U mne se mu zalíbilo, s ním se mi tu pěkně snilo.

Zůstalo však na krátko, sbohem, krásná pohádko.

Zlato v srdci, zlatou nit, ve svých vlasech bude mít,

upředenou zlatou sítí na cestu si pěkně svítí.

Koho příště navštíví, ať se vůbec nediví,

zašlé mládí ožije, člověk zázrak prožije.

 

Mladé srdce   (obrázek s verši pro vítěze výtvarné soutěže dětí)

  MLADÉ SRDCE

Mladé srdce, přejemné, tajemství má dojemné,

zamyká si na klíček mnoho malých srdíček.

Jednou ale přijde čas, že zaslechne zvláštní hlas:

„Ta srdíčka odmykej, na lenost je nezvykej.

Uč je poznat dobro, cit, mezi lidmi slušně žít.

Chtějí přece poznávat, do světa se vydávat.

Proto, podle nadání, dopřej jim i vzdělání,

všechno, čeho docílí, tvoje srdce posílí.

Ocení tvou velkou snahu, poděkují za odvahu,

neloučí se s povzdechem, odmění tě úspěchem.

I když volnost dostanou, ve tvém srdcizůstanou,

jako jasný plamínek září kvítek vzpomínek.

Vzpomínej vždy na své mládí, protože ta léta pádí,

Mládí – to je pro radost, než nastane dospělost.“

 

 

 

 

 

 

Modrý sen (věnováno jako zvláštní cena ve výtvarné soutěži dětí)

Sotva se ti zavřou víčka, modrý sen už si tě hýčká,

toužíš vzlétnout jako pták, nepotkat však černý mrak.

Až pak dětství, krásný  květ, uvadne a poznáš svět,

potom noc, tajemná kráska, prozradí ti,  co je láska.

Miluj svět a miluj lidi, všechno dobré, co se vidí,

potom snadno ukážeš, co ty všechno dokážeš.

Sbírej spadlé hvězdičky, rosy drobné perličky,

přidej k tomu barvy jasné, vytvářej obrazy krásné.

Obraz jako sněžná vločka spadne lidem do srdíčka,

tam pak rychle roztaje, svojí něhou spoutá je.

Velikánskou zlatou sítí sbírej krásné  lidské city,

jako dobro z pohádek, vrátí se pak nazpátek.

Ať tvé něžné obrázky září, jako od lásky,

rozdávej tak něhu, cit a pomoz jim zvítězit.

**************************************************************

K následujícím veršům není obrázek. 

Nechala jsem si je jako motto vložit do své fotoknihy.

 

MALUJI SRDCEM

Maluji srdcem, maluji duší,

pro ty, co krásu světa tuší,

dávám se celá, dávám se v sázku,

nahlédnou do mne, jak do obrázku.

 

Z šedého žití povadlé kvítí,

zářivé barvy z něj jen matně svítí,

povstane znovu v plné kráse,

když živá voda přidává se.

 

Vidím to sama z lidských tváří,

co náhle zjasní, dokonce září,

projeví radost, veliké uznání,

citem svým mě až k slzám dohání.

 

Vyslyším ráda jejich přání,

dokud mě dobré síly chrání,

květy své lásky rozdávám,

vnímavým srdcím předávám.

*******************************

 

Sluníčko se dívá/3

 

 

 

 

 

 

 

Slunce svítí do všech krajů, nahlíží do jejich tajů.

Napajedla, město krásné, osvítí ho slunce jasné.

Jako stužka modravá, protéká jím Morava.

Tato řeka, krásná, vlídná, umí zlobit, být i klidná.

Její břehy pojí mosty, na lodích přiváží hosty.

Ti, co město prohlédnou, památky tu zahlédnou.

Radnici, tu vzácnou krásku, která budí v srdci lásku,

zámek, ten je vidět z dáli, staré stromy ho však halí.

Kaštanová nebesa nad starými schody,

po nichž děti každý den do své školy chodí.

Poblíž stojí památník, padlým se tu vzdává dík.

A nad schody vypíná se vzácný kostel v plné kráse.

Další stavby, dávné, snové, střídají se s nimi nové.

Sokolovna, klášter, kino, zrají stále, jako víno.

Hřebčín, kde se ve stájích krásní koně chovají,

při dražbě se předvedou, kupci si je odvedou.

Památky i podnik Fatra, vzpomínka, co stále pátrá,

kolik lidí tudy prošlo, co se stalo, k čemu došlo.

Moravo, drž černé mraky, my se budem snažit taky,

aby naše město krásné zářilo, jak slunce jasné.

 

        ŠTĚSTÍ

 

Vrchol všeho,
v žití, v lásce,
podobá se
dívce, krásce.
 
Dosáhneš-li vrcholu,
unešen jsi zcela,
třeba by ti kapal
pot při činu z čela.
 
Výbuch sopky,
myšlení,
v nádheru
se promění.
 
Není větší
rozkoše,
neúspěch
hoď do koše.

 

OZVĚNA

Motto

 

 

 

 

 

 

 

 

 

OZVĚNA

 

Motto

Do skal, mlhy halená, je ta láska vzdálená,

daleká, a  přesto blízká, jen to srdce, to si stýská...

 

 

ON                                                                                           ONA

Nejsem schopen překročit svůj práh,                          Malá myška zašedlá

vše jsem kazil, na co jsem jen sáh.                                z šedé nudy vybředla,

Život smutek, život smích,                                               když sjel z nebe náhle blesk,

v létě slunce, v zimě sníh.                                                 ukázal jí světa lesk.

 

Jednou lásku znenáhla jsem zahléd,                           Doutnající srdce vzplálo,

z žití stal se rázem balet.                                                   hoří víc, než by se zdálo,

Jako v tanci kroky mé mě vedly,                                    zkusí život, jenom chtít, 

a co dlaně mé teď lehce svedly…                                    z rubu na líc obrátit.

 

Vypovědět nelze ani,                                                          Láska z nebe byla dána,

jaké vášně v nočním spaní.                                             musí být i předávána,

Hladím, líbám, miluji,                                                      tak ji, místo slovíček,

s dívenkou se raduji.                                                         dává do svých barviček.

 

                                                                                             Z něžných snů má malý klíček,

                                                                                                 dostává se do srdíček

                                                                                                 těch, co cinkot zaslechnou,

                                                                                                 znovu se pak nadechnou.                                                                                                        

 

2017 NESPLNĚNÁ TOUHA

 

 

Studna, plná kamení, touha, co se nesplní, 

tajemství, co se v ní skrývá, prozradí až řeka divá,

kolem bouří, plná pěny, přehluší ty zvláštní steny,

jak je těžké, lásku mít, nechat se jí omámit,

ale potom, v nocích dlouhých, musíš vzdát se té své touhy.

Prázdno náhle v srdci máš, snad i trochu prohráváš.

Přijmi lásku, mocnou krásku, nepokládej však otázku,

co ty tedy dělat máš… Řekne, ať to nevzdáváš,

braň se, bojuj za svůj cit, dej mu v žití zvítězit,

přidej všechnu svoji snahu, poznáš štěstí toho vztahu,

co ti radost  přinese, tvoje chmury odnese,

prožiješ pak krásné dny skrze vzácné, něžné sny.

 

                               

 

 

                                  

 

**************************************

Prostě jaro

Přijde si zvolna, na nic se neptá, jako ta láska, co tě pak zdeptá.

Zelený zázrak oči tvé zjasní, nechej se unést, prostě se zasni.

Přijdou i mraky, nad krajem táhnou, ničivé vichry pak se stromy mávnou.

Až v srdci bolí praskání stromů, chtěl bys jim pomoci, schovat je domů.

Zlámané kmeny svítí jak svíce, koruna už je nezdobí více.

Smutný je pohled po té zkáze, všemocná příroda má radu, zdá se.

Zacelit rychle od větru rány, okolní stromy pak plní ty plány.

Spojí své větve, jak lidské ruce, snaží se chránit zlomené srdce.

Některé větve na stromu zbyly, táhnou se vzhůru, jsou plné síly.

Závojem z lístků zatím se halí, vysoká nebesa jsou ještě v dáli.

V kořenech síla zůstává stále, pomůže jistě, aby žil dále,

přes všechny rány přenést se musí a další život nanovo zkusí.

 

 

 

 

Na rozcestí                             

 

 

 

Ráno, když rozčesávám vlasy,

snažím se myslet, kolik krásy v tom lidském žití asi je.

Myšlenku krásnou, tolik něžnou,

představu, být tak něčí kněžnou, však tmavý závoj zakryje.

Pocity krásné, milé, hravé,

krčí se náhle v koutku tmavém a čekají, že zmizí snad.

Ztrácíš se zcela ve svém žití,

hledáš tu cestu, kterou máš jíti, necítíš žízeň ani hlad.

Mrazivá slova na misce vah

táhnou tě dolů, probudí strach, ač trápí duši, zavolá:

„Nebuď v tom koutě a vyjdi ven,

neztrácej přece svůj krásný sen, co neklid a šeď udolá.

Ať tvoje srdce společně s duší

zase tu krásu světa tuší, hýčkej si svůj vzácný dar,

co dává radost, klid a lásku,

srdce už nikdy nedávej v sázku, navždy zažeň všechen zmar.“

 

 

 

.

 

 

2017 ŽALUJI, DĚKUJI, NELITUJI

 

ŽALUJI TI, větříčku, rozfoukal jsi jiskřičku,

která pálí, také svítí, jak to naše krásné kvítí.

DĚKUJI TI, větříčku, mohla jsem, ač chviličku,

povětřím se vznášet rázem, nespadnout však přesto na zem.

NELITUJI, větříčku, že jsem svoji písničku

nemohla už zazpívat, pískáš si ji sám a rád.

 

ŽALUJI TI, sluníčko, žárem pálíš srdíčko,

které hledá k lásce most, síly k tomu má však dost.

DĚKUJI TI, sluníčko, za to zlaté psaníčko,

pozdravů v něm plný koš, nese mi tvůj listonoš.

NELITUJI, sluníčko, srdce bolí maličko,

dostalo však zlata víc, něžných slůvek na tisíc.

 

ŽALUJI TI, vodičko, která tečeš na líčko,

slaná jsi a nejsi sladká, jako ruka, která hladká.

DĚKUJI TI, vodičko, připlavaná lodičko,

která vozíš objetí, lásku, něhu, dojetí.

NELITUJI, vodičko, že jsem dala srdíčko,

krásu světa rozdávám, nejen sobě, také vám.

***************************************************

2017 Poraď

(k cyklu Monology a dialogy)

On

Sním já jeden krásný sen, velkou touhou unesen,

mít tak svoji bílou vílu, poznat lásku, poznat sílu,

která drtí, laská, hoří, všechny mosty rázem boří.

Představa je silná tak, mámí srdce, šálí zrak,

za oknem tam venku stojí, dovnitř vejít se však bojí,

chvilku svítí, potom hasne, nezáří už oči jasné.

Marně volám, vrať se zpátky, půjdem spolu do pohádky,

vílo moje, krásně bílá, srdce jsi mi obsadila,

plné tebe je už zcela, bzučí tebou jako včela,

je to ale smutná píseň, kromě touhy je tam tíseň,

bez lásky se nedá žít, chtěl bych si ji zasloužit.

Nezatracuj mou otázku, naslouchám už tvému hlásku.

ONA

Zkusím radit, sama tápu, také něco těžce chápu,

láska v tvaru jablíčka vždycky si tě nehýčká,

stačí kroupa maličká a hned důlek vymačká,

jabko má jej na líčku, člověk zase v srdíčku.

Vím, že nejde pochopit, proč to takhle může být,

někom srdce pozlatíš, za lásku přec zaplatíš.

Občas lásky shodí masky, zůstanou pak jenom vrásky,

krutý vichr náhle vane na to srdce rozervané,

žádné slůvko laskající, jen kuličky třaskající.

Štěstí a stesk ruku v ruce objímají naše srdce,

ze štěstí se ono těší, ze smutku v něm ale sněží.

Bez lásky je život prázdný, udělej krok, ale rázný,

nalaď život do c-dur, nemá žádný křížek.

jen tak můžeš dosáhnout nejjasnějších výšek.

Nesni marně, ty můj snílku, neuč se zas násobilku,

ani chvíli nesmíš stát, upadneš-li, zkus hned vstát,

hledej, věř si, projev cit, jen tak můžeš dobře žít.

Kéž tě nese vlnka hravá a potká tě láska pravá.

********************************************************

NOTY PRO LÁSKU

Posílám ti noty lásky, odpoví ti na otázky,

proč je krásné lásku mít, nechat se jí omámit.

Pusa, prostě polibek, pro člověka mocný lék,

pak laskavé objetí přináší ti dojetí.

Dotýkat se, pohladit, zlatem nelze nahradit,

mocná síla slůvek něžných překoná šeď tvých dnů běžných.

 

Z něžné lásky je nám krásně, asi proto píšem básně,

žádný neví, kdo nám radí, když se naše slůvka řadí

- jak komínky při žehlení,

- jak bublinky při vaření,

- jako očka při pletení.

- jako stehy v zašívání,

- jako čárky při kreslení,

- jak barvičky v malování,

- jako tóny při zpívání,

- jak pohledy při dívání,

- jak myšlenky v rozjímání,

- jak představy v našem snění,

- jako smutek v osamění,

- jako radost při setkání,

- jako slzy při loučení,

- jako bolest při soužení,

- jako touha při mazlení,

- jako dotek při hlazení,

- jak polibky při líbání,

- jako snění do svítání.

Važme si však toho daru, popřejme mu mnoho zdaru,

ať se můžem slůvky hladit, v písni lásky krásně ladit.

Zkus ty noty, přidej srdce, pak ti půjde všechno lehce,

co ti život může dát, ani v stáří nesmíš vzdát.

Nad slunce je jasnější, hned je život krásnější,

radost z tvého srdíčka prozradí ta písnička

 

2017 Betlémská hvězda

Karavana nocí kráčí, už všem sotva síly stačí,

krajina je temná, prázdná, pak zazáří hvězda jasná,

co jim cestu ukazuje, s poselstvím je seznamuje:

"Tudy jděte k Betlému, dejte dary malému,

pohlaďte mu jeho vlásky, ať posílá hodně lásky,

jen ta může dokázat to, co on chce lidem dát."

**************************************************************

PF 2018

Srdce chvojím spletené,  pro blízké i vzdálené,

posílám já v přání svém,  krásné svátky, zdraví všem,

mír a štěstí, také lásku předala jsem do obrázku.

Ať k Vám v době sváteční přijde něha vánoční,

obejme a pohladká, pak je život pohádka,

v níž zlý střípek u Káje  láskou Gerdy roztaje.

*****************************************************************************

Něco jako sen

Jdeš si svou cestou, životem kráčíš, někdy se směješ, jindy se mračíš.

Vstáváš i padáš, z té pouti zmořen, zakopneš jednou o bludný kořen,

ze stromu lásky šeptají hlásky.

Něco se stalo, naslouchat zkusíš a náhle lásku v srdci svém nosíš.

Lásku, ne běžnou, lavinu sněžnou, můžeš se bránit, jak jen chceš,

utéci před ní nestihneš.

Podlehneš zcela svému snění a zemská tíže prostě není.

je to tak zvláštní, v té chvíli jedné  změníš se zcela, záříš i ve dne,

tvé srdce buší a duše tuší,

Všechno jde náhle krásně, lehce, z té snové sítě vrátit se nechce.

Ta chvíle dlouho netrvá a ze snů síť se potrhá,

nastane den, kdy skončí sen.

Vrátiš se zpátky, život je krátký, poznáš, že cesta nemá konec,

dopadneš na zem, zazvoní zvonec. I když to bolí, musíš vstát,

vzpomínkou něžnou jen pak tát.

*******************

Slzavé údolí

Přestaň plakat, děvče milé, nevrátí se už ty chvíle,

kdy se s láskou objímáš, sladkou něhou dojímáš.

Klidně prožij němou chvíli, která ti dá více síly,

tvoje srdce přece slyší, i když ono nemá uši.

 

Nepřemýšlej nad otázkou, co teď dělat se svou láskou,

usadí se v srdíčku, nenajde ven cestičku.

Ona se tam nebojí, prý čas všechno zahojí,

přesto myslíš každý den na nádherný lásky sen.

 

Za vzácný dar poděkuj a stále si opakuj,

nebyl poctěn každičký, važ si této chviličky.

Schovej lásku, smíš dál snít, zkus ten dárek použít

a malými zrníčky těšit další lidičky.

**********************************************

 

 

 

 

Zázračné setkání (aneb Časová smyčka)

Čas se sype jako kvítí, voní, září a pak zvadne,

rozhodnout se ve svém žití není mnohdy vůbec snadné.

Každému se často stává - trápí úzkost, těší sláva,

silný vítr tebou mává, bereš vše, co život dává.

Myslíš, že vše zvládneš snadno a pak náhle spadneš na dno,

nechceš vidět, nechceš slyšet, utápíš se ve své pýše.

Ty však nesmíš vzdát se lehce, objímat tě voda nechce,

zkalená jen teče,  prýští,  uhádnout chce osud příští.

Přestože moc  dovedeš, vyplavat sám nesvedeš,

náhle nesen divnou sílou, táhne tě ven branou bílou,

znovu spatříš ten svět krásný, mladých očí pohled jasný,

kolem se vše zvláštně leskne, prožij znovu šťastné, teskné.

Cítíš zase dotek křídel,  živou vodu z lázní vřídel,

vůni květin a šum  stromů, to si v  dlaních přines  domů.

Schovej si tu vzácnou  chvíli, vzpomínka  pak  dodá  síly,

rozdej něhu,  mnoho lásky, i když se ti stříbří vlásky.

***********

Příliš mnoho myšlenek

VÍM, ŽE

• život vezdejší je ten jeden z nejtěžších
• občas hlavu věšíš, ale pak se znovu těšíš
• bít se za svá práva břemenem se často stává
• ty se můžeš snažit, druhý tě v tom nechá smažit
• faleš, pomlouvání nikdy libě nezavání
• úspěch není sláva, to se jen vybraným stává
• mnohý ruku podá, zároveň však slovy bodá
• opravdu to bolí, když dostaneš ránu holí
• často víc, než chleba, dotek dlaní tvých je třeba
• větší bolest není, než z náhlého osamění
• každá tvrdá práce má daleko do legrace
• srdce prudce buší, i když předem marnost tuší
• pravou láskou není, když je to jen zalíbení
• začne láska ryzí, ale náhle jste si cizí
• musíš bránit touze, když ti není druhý souzen
• není k uchování, co má druhý k pochování.....

NEVÍM, PROČ

• tvá velká snaha drobné ovoce jen dává
• se úspěch platí, nevědí to ani svatí
• chceš všechno měřit, měj odvahu, začni věřit
• na lásku čekáš, když pak  přijde, tak se lekáš
• se uklízí, láska v srdci nezmizí.....

Proto věř, že hodně lásky odpověď dá na otázky.

Ber život tak, jaký je, on ti mnoho daruje.

Nemysli už nad otázkou, běž si raděj za svou láskou,

najdeš další naději, zas budeš žít raději.

PF 2019
Posílám vám květy lásky, ať promluví svými hlásky,
popřejí vám po roce zase šťastné VÁNOCE.
Odemkněte svoje srdce, nepůjde to možná lehce,
máte-li tam něhu, lásku, pošlete je na procházku,
budou šířit vzácný cit, se kterým je krásné žít.
Vezměte pak dobrý mok, připijte na NOVÝ ROK,
ať je krásný, milý, hravý, ať vás zdraví denně zdraví.

**********************************************************

Čekání na spaní – 2019

Myšlenky ti bloudí hlavou, rozběhnou se nocí tmavou,

co tam asi hledají, že ti spánek nedají?

Neběží však jen bez cíle, chtějí vrátit krásné chvíle,

které dobrý život dal, abys mohl kráčet dál.

Neboj se a hned to zkus, vzpomeň si na Velký vůz,

co ti dary přiváží na to tvoje nádraží.

Je tam něha, políbení, radost, láska, ba i snění,

vyber si ty krásné dárky, však se dočkáš další várky.

Potěš se a dobře spi, o všem dalším krásně sni.